Stejně jako u většiny klasického francouzského pečiva je canele potravinou s pestrou a rozmanitou historií a jako většina skvělých receptů a jídel z Francie se po generace nezměnila – autentické, originální receptury jsou střeženy pod zámkem.

Tento moučník pro naši rodinu objevila a poprvé upekla moje dcera Rosálka, a poto předávám slovo jí, aby vám prozradila, jak na něj přišla a jak ho upekla. Také udělala skvělé fotky a celý proces popsala:

"Moje vášeň pro francouzský jazyk a kulturu začala na gymnaziu díky úžasné učitelce, která nás učila mnohem víc než jen nekonečné drnčení se množství slovíček. Ponořila nás do každodenního života a zvyků Francouzů, takže studium bylo spíše bráno jako brána k mluvení jazykem, než povinnost. Spolu s přítelkyněmi Christinou a Hannah jsme se staly naprostými „francouzskými šprty“. Naše skupina na WhatsAppu se jmenovala „francallemands“ (což byl vtip na obvyklý výraz „franco-allemand“, protože Bůh ví, proč jsme si myslely, že to je vtipné), poslouchaly jsme staré francouzské klasiky a co je nejdůležitější, strávily jsme půlku hodinových lekcí tím, že jsme naší trpělivé a vynalézavé učitelce kladly nekonečné otázky. Jednoho dne mi bylo zadáno připravit prezentaci o „Nouvelle Aquitaine“, největším francouzském regionu na jihozápadě, který je mezinárodně známý svým vínem, zejména z Bordeaux. Co jsem však brzy zjistila, bylo to, že Bordeaux je také rodištěm ikonické francouzské sladkosti, cannelé.

Název cannelé pochází od francouzského slova pro „rýhovaný“, což dokonale vystihuje jeho tvar. Tato pochoutka vznikla díky vinařům v Bordeaux, kteří používali vaječné bílky k čištění vína, a přebývající vaječné žloutky dávali jeptiškám, které je následně využívaly k přípravě jídla pro chudé děti. Jako přístavní město se recept přirozeně vyvinul přidáním rumu a vanilky, což jsou klíčové složky, které dávají cannelé jeho charakteristický chuťový profil.
Samozřejmě jsem nemohla připravit jen obyčejnou prezentaci. Protože nic neberu na půl, rozhodla jsem se upéct cannelés a přinést je na den prezentace. Našla jsem recept od renomované pekárny La Toque Cuivrée a k mému potěšení byl výsledek úspěch. O několik let později, když jsem navštívila Bordeaux a ochutnala originální cannelé, mohu s jistotou říci, že moje snaha se vyplatila! 😊

Z toho důvodu bych byla ráda, abyste si i vy přinesli kousek francouzského kouzla a lahodné vanilkové vůně do své kuchyně s tímto receptem. Pojďme na to! 

Stejně jako u většiny skvělých dezertů mají cannelés jednoduchou sadu ingrediencí, ale to, co činí rozdíl, je technika a pozornost k detailu. Vaječné žloutky, mouka, máslo, sůl a mléko se smíchají v přesně stanoveném pořadí a nechají se odpočívat přes noc, aby mouka mohla absorbovat mléko a plně se hydratovat před pečením. Poměr těchto ingrediencí je podobný základu pro crêpe, ale způsob přípravy vytváří úplně jiný výsledek – ten, který je v chuti a textuře naprosto odlišný."

Originálně se na canalé používají měděné formičky („moules à canelés en cuivre“). Měď je tradiční materiál používaný ve francouské cukrařině, protože:

 - Skvěle vede teplo, takže těsto krásně karamelizuje zvenčí a zároveň zůstane vláčné uvnitř.

- V kombinaci s včelím voskem (tradičním způsobem vymazávání forem) vzniká ikonický vzhled: křupavá, tmavě zkaramelizovaná krusta s měkkým středem.

V dnešní době se však běžně používají i bronzové nebo silikonové formy, protože jsou levnější, lehčí a dostupnější. Ale pokud chcete autentický výsledek jako z Bordeaux – měděné formičky jsou zlatý (nebo spíš měděný 😊)